Kartouzská kočka

Francouzka každým coulem, atraktivní kočka s bohatou srstí, výrazným čenichem s nápadnými lícemi, pověstným kartouzským úsměvem a zářivýma očima v odstínech jantaru, zlata či mědi. To je chartreux, kartouzská kočka.

Na první pohled zaujme modrošedou barvou. Přírodovědec Georg-Lous Leclerc de Buffon ji také v 18. století označil jako modrou kočku a přidělil ji i samostatné latinské jméno Felis Catus Coeruleus, aby ji vyčlenil od kočky domácí Felis Catus Domesticus.

Plemeno – Charakteristika – Povaha kočky – Zajímavosti – Standard

O plemeni

Původ francouzské modré kočky je nejistý. Jisté je, že se modré kočky v minulosti přirozeně vyskytovaly po celé Francii a ještě koncem 20. století obývaly také bretaňský ostrov Belle-Ile-en-Mer. Právě tamní polodivoké kočičí krásky daly základ modernímu chovu, v chovatelské stanici sester Suzanne a Christine Léger nazvané de Guerveur. V roce 1934 byla také jejich kočka Mignonne de Guerveur označena za nejkrásnější kočku plemene. První chovatelé standard kartouzské kočky utvářeli na základě popisu francouzských přírodovědců 18. století. Na šlechtění se tak nepřímo podílel i zmiňovaný Georg-Lous Leclerc de Buffon a jeho „modrá kočka“ .

Modrá kočka francouzská nebo britská?

Válka chov chartreux, stejně jako dalších kočičích plemen, podstatně zasáhla. Po válce bylo plemeno tak vzácné, že se kvůli udržení chovu křížilo s jinými plemeny, mez jinými to byla i britská kočka. Podoba kartouzské a britské kočky tak není náhodná, ač to tak původně bylo. Jde o příbuzná plemena, která byla dokonce ještě v sedmdesátých letech minulého století organizací FIFe označována společně chartreux. Dodnes je jako chartreux či kartouzská může označovat jakákoliv plemeno modré kočky, přestože jde také o název samostatného plemena. Plemeno chatreux bylo uznáno v roce 1977, získalo také svůj standard.

Kočka kartuziánů, rytířů nebo obchodníků?

Legendy kartouzskou kočku spojují s kartuziánským klášterem Grande Chartreuse, který byl založen již v roce 1074 v jihovýchodní Francii poblíž Grenoblu. Pověsti vyprávějí, že se kočky do kláštera měly dostat společně s rytíři, kteří se vraceli z křižáckých výprav. Další verze hovoří o tom, že kočky do Francie dovezly sami kartuziáni z Mysu Dobré naděje. Také se hovoří o tom, že se kartuziáni více než o chov koček zajímali o výrobu likéru označovaného Elixir de Vegetal de Chartreuse. O prospěšnosti kočky v klášteře však není pochyb.

Ať to bylo jakkoli, již od 16. století je kartouzská kočka ve Francii známá, běžně se na ni dalo natrefit v různých částech Francie. Již v 16. století také byla vyhlášená kvalita luxusní kartouzské vlny Pile de Chartreux. A kartouzské kočky, typické hustou srstí, která může být také mírně zvlněná, tuto vlnu připomínají. Právě pro svoji srst, resp. kožešinu byly také svého času vyhledávané, což také zapříčinilo to, že kočka postupně z francouzských měst a vesnic vymizela. Podobně to v historii zažila i ruská modrá kočka se srstí stejné barvy a také výjimečné hustoty a hebkosti. Zatímco ruská modrá kočka bývá spojována s Vikingy, kořeny chartreux údajně vedou do dnešní Sýrie. Odtud se kočka měla rozšířit do Francie s cestami obchodníků.

Zdravý domov: 5 tipů jak zlepšit ovzduší v interiéru

Znečištěné ovzduší? Ano, vzduch ve městech není právě nejčistší. Vzduch uvnitř budov je však až…

číst celý článek

Energizující atmosféra borovice. Naplňte vzduch svěžestí lesa!

Čistý vzduch je klíčovou podmínkou života. Bohužel, aniž bychom si to uvědomovali, většina z nás…

číst celý článek

Himalájská kočka: Unikátní kombinace siamské kočky a peršanky

V Rusku je možné všechno. Mají tam i lesní kočku se zbarvením nóbl šlechtičen

Tajemná kočičí carevna: Smaragdové oči a stříbřitě zářivá srst této kočky uhranou každého

Šlechtična z ruského lesa a blondýna mezi kočkami. To je něva. Seznamte se!